Ošetření vlastní dcery

Velmi ráda bych napsala něco málo o tom, jak může vhodně zvolená terapie pomoci i dětem bez zjevné a závažné diagnózy. Dětem, které jsou vlastně zdravé, ale vše není zas až tak úplně v pořádku. Na příkladu mé čtyřleté dcery Aničky zkusím popsat to, co je velmi častým jevem, ale jelikož to není nic velmi závažného nebo život ohrožujícího, nevěnuje se tomu moc pozornosti.

Moje dcera Anička se narodila ve 38. týdnu těhotenství fyziologicky probíhajícím porodem. Před porodem i po porodu bylo z její strany vše v pořádku, jen ve třetím měsíci jejího života nám bylo doporučeno absolvovat cvičení pomocí Vojtovy metody z důvodu lehce opožděného motorického vývoje. Velmi jsem si od této metody slibovala, jelikož jsem jako lékař pediatr slyšela o mnoha dětech, kterým toto cvičení velmi pomohlo. Z pohledu lékaře je tato metoda možná účinná, ale z pohledu matky to pro mě byla muka. Moje holčička cvičení nesnášela a já také. Jelikož jsem věděla, že přestaneme-li s dcerkou cvičit, nic závažného se jí nestane, protože v ostatních ohledech to bylo zcela zdravé dítě, rozhodla jsem se toto cvičení předčasně ukončit. Z mého pohledu totiž domácí cvičení velmi narušovalo vztah matky a dítěte, který je v tomto období velmi křehký a zároveň však nesmírně důležitý...Andulka dohnala vše sama za pár týdnů. To samé zpoždění bylo i u lezení. V tu dobu už jsem věděla, že nechci absolvovat nic podobného, co jsme si prožili u cvičení Vojtovy metody. Zúčastnili jsme se proto týdenního intenzivního hiporehabilitačního programu, během kterého Anička začala zároveň lézt i chodit. Od té doby bylo již vše při prvním pohledu naprosto v pořádku, ale..

Moje dcera od narození spala velmi často se zakloněnou hlavou. Její břišní svaly nefungovaly tak, jak by měly. Od tří let věku jsem začala pozorovat, jak se jí ohýbají ramínka dopředu. Zdálo se, jakoby jí ramínka a klíční kosti cosi stahovalo k sobě a dopředu. Také se jí začala propadat podélná klenba nožní a vždy tak trochu "šmajdala"- kolébavá chůze a vtáčení nožiček dovnitř...Nic z toho nebylo nijak závažné, ale já jsem si toho byla vědoma, jen jsem nevěděla, jak jí účinně a hlavně s citem pomoci.

Věděla jsem, že zakloněná hlavička při spánku bude nejspíš způsobena blokádou týlní kosti způsobené při porodu. Vím, jak většinou probíhají porody a proto mě tato skutečnost nijak nepřekvapila. Jak bych mohla těmto jinak zdravým dětem blokádu týlní kosti odstranit jsem však v té době nevěděla. Je to totiž velmi častý jev, ale nijak se většinou neřeší. Dětské tělíčko je totiž velmi pružné a šikovné a tento problém dokáže velmi dobře kompenzovat tak dlouho, do kdy je toho schopno.

Po absolvování kurzů a poté co jsem dostala techniky trochu do rukou, ošetřila jsem i naši Andulku. Předem jsme se spolu dohodly, že kdyby se jí během ošetření cokoliv nelíbilo, řekne mi to. Ze začátku se jí vše moc líbilo a ošetření si velmi užívala a ochotně se mnou spolupracovala. Když jsem však došla k oblasti přední strany hrudního koše, ramen, klíčních kostí, lopatek a krku byla její reakce velmi odmítavá. Stažení vaziva v této oblasti, které jsem očekávala, bylo výrazné a pro Andulku se tak ošetření těchto míst stalo velmi nepříjemné až bolestivé. Jelikož je to moje dcera, nechci, aby měla dotek maminčiných rukou spojený s nepříjemnými pocity a proto jsem jí tuto oblast ošetřila velmi jemně a citlivě s respektem k jejím pocitům. Zejména ošetření blokády týlní kosti a oblasti kolem klíčních kostí, které vnímala jako nejbolestivější proběhlo opravdu velmi jemně, proto mě velmi zajímalo, jestli mnou provedená terapie bude mít vůbec nějaké účinky... a měla. Nejznatelnější byla změna v pozici hlavičky ve spánku. Prakticky od první noci po ošetření se výrazně zmírnil záklon hlavičky. Začala se jí narovnávat ramínka a stažení v oblasti klíčních kostí vizuálně jakoby povolilo. Pomalu se jí začaly aktivovat i břišní svaly. Dolní končetiny se znatelně narovnaly a kolébavá chůze už není tak výrazná, objevuje se většinou až po delší chůzi a při únavě. Nejmenší efekt je zatím u podélné nožní klenby, ale tam je třeba ošetření doplnit ještě dalším cvičením zapojujícím adekvátně svaly chodidla, stejně jako břišní svaly je třeba naučit pomalu jejich správné funkci. Terapie však umožnila jejímu tělíčku začít tyto svaly používat a v případě podélné klenby nohy dokáže navrátit patní kost na její správné místo a pracuje také s plantární aponeurózou (fascií chodidla), což je velmi důležité.

Vše ještě není stoprocentní. Je třeba dalších ošetření za pomocí vhodných metod. Já sama bych už druhou terapii provedla tak po měsíci od prvního ošetření, ale čekám na svolení dcery. Její tělo si samo musí rozhodnout, kdy je na další terapii ten správný čas...